BROKOVÉ
Brokovnice má zvláštní způsob označování ráže. Kalibr neoznačuje průměr hlavně, ale počet olověných kulí stejného průměru vyrobených z jedné anglické libry olova (0,453 kg), které projdou suvně vývrtem hlavně (rozuměj "právě tak velkých, že projdou vývrtem hlavně"). Čím vice koulí se ze stejného množství olova udělá, tím jsou koule menší. To znamená, že u ráže brokovnice znamená větší číslo menší průměr hlavně. Z toho vyplývají následující hodnoty:
| Kalibr: | 4 | 8 | 10 | 12 | 16 | 20 | 24 | 28 | 32 | 36 (.410) |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vrtání v mm: | 26,73 | 21,22 | 19,69 | 18,53 | 16,84 | 15,63 | 14,71 | 13,97 | 13,37 | 10,2 |
| Vrtání v inch: | 1.052 | .835 | .775 | .729 | .663 | .615 | .579 | .550 | .526 | .410 |
Výjimku ve značení představuje ráže .410, což odpovídá průměru 0,410 anglického palce. Nejrozšířenější je v Evropě kalibr 12, 16 a 20, v Americe 8, 10, 12 a .410. Ostatní, 4, 24, 28, 32 a .410 jsou poměrně vzácné.
Normy pro průměry hlavní brokovnic byly sjednoceny až v roce 1970 a to jen pro země, které k dohodě přistoupily. I tato dohoda udává pro hlaveň každé ráži toleranci. V praxi je nejdůležitější dodržení minimálního rozměru, protože ten má velký vliv na bezpečnost zbraně.[2]
Ke značení ráže se přidává délka nábojnice po výstřelu. Ta činí podle typu munice 65, 67,5, 70, 76 nebo 89 mm. Ráže Magnum se zvýšeným tlakem používají délky komor 76, nebo 89 mm.Úplné označení ráže je například 12/70 nebo 16/65.
